sloni text

5. ledna 2012 v 20:00 | Lucka

Sloni:

Slon je největší žijící suchozemský savec. Při narození váží okolo 100 kg. Samice slona je březí 20 až 22 měsíců, což je nejdelší doba březosti u suchozemského zvířete. Slon se dožívá 60 až 70 let. Největšího slona zastřelili v Angole v roce 1974, vážil 12 000 kilogramů. Sloni jsou v současnosti přísně chráněný druh po celém světě.
 

Tygr Ussurijský

5. ledna 2012 v 19:59 | tygr007
Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica), též známý jako tygr amurský, altajský, korejský,mandžutský, nebo severočínský je největší známou kočkovitou šelmou. Jedná se o poddruhtygra džunglového.

Areál rozšíření

Tygr ussurijský žil původně na rozsáhlém území mezi Bajkalem a pobřežím Tichého oceánu, v současnosti žije takřka výhradně na omezeném území východního Ruska v blízkosti Ussuri,přítoku řeky Amur v Přímořském a Chabarovském kraji. Tuto oblast sdílí s levhartem mandžuským (Panthera pardus orientalis) a oba tyto druhy jsou přísně chráněny. Asi 10 % tygrů ussurijských žije v Číně. Populace těchto tygrů čítala v roce 1992 v horách Sichote-Aliň250 kusů a do roku 2004 vzrostla na 350 kusů. Odhaduje se, že v pohoří Čching-paj (Pektu) na pomezí Mandžuska a Koreje jich ještě žije asi 20 kusů.

Stanoviště

Tajga, husté porosty okolo řek a jezer, listnatý, smíšený i jehličnatý les. K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny.

Popis

  • hmotnost: 100 - 300 kg
  • délka těla: 200 - 280 cm
  • délka ocasu: 40 - 50 cm
  • výška v kohoutku: 1,10 - 1,25 m
Tygr ussurijský je největší a nejmohutnější kočkovitá šelma, samci mohou vážit přes 300 kg. Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,7 m a vážil přes 423 kg, samci jsou nicméně výrazně větší než samice.
V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavěhnědá než černá. Srst je dlouhá a hustá, typickým znakem ussurijského tygra jsou dlouhé světlé licousy. V oblasti, kde žijí, po většinu roku leží sníh, tygři jsou proto přizpůsobeni chladnému podnebí - i jejich tlapy jsou větší než u ostatních tygrů a slouží jim jako sněžnice při pohybu ve sněhu.

Biologie

Tygr ussurijský žije v doupěti v jeskyni či pod vývratem stromu, odkud podniká za dne i za soumraku po pravidelných stezkách výpravy za kořistí. Rádi plavou a přeplavou široké řeky nebo mořské úžiny. Asi z 85 % se živí jelení zvěří a divokými prasaty, loví také goraly, v případě nutnosti i menší savce, jako jsou zajícovci, nepohrdne ani rybami. Troufne si i na medvěda. Větší kořist si tygr ukrývá a opět se k ní vrací.

Zajímavost

Tygr ussurijský jménem "Hodori" byl vybrán jako maskot Olympijských her v Soulu v roce 1988v Jižní Koreji.

Kam do ZOO

Tygřice Sungari s jedním ze svých koťat v zoo v americkém městě Buffalo.
V případě tygra ussurijského je smutnou skutečností, že v zajetí žije více tygrů než ve volné přírodě. V zoologických zahradách na celém světě je chováno přes 1000 tygrů, kteří se poměrně dobře množí. Bohužel u člověkem odchovaných velkých šelem je jen malá šance, že se je podaří vrátit do přírody, protože již ztratili strach z lidí a schopnost samostatně lovit.
V Česku chovají tygry ussurijské tyto zoologické zahrady:
Na Slovensku existuje projekt:

Galerie

Ležící tygr
Ussurijský tygr v Berlínské ZOO

Sloni obrázky

5. ledna 2012 v 19:55 | Lucka

Sloni

 


Tygři obrazky

4. ledna 2012 v 21:02 | Maty

Tygři

4. ledna 2012 v 20:58 | Maty
Samice tygra jsou "sezónně polyestrické", což znamená, že mají schopnost zabřeznout několikrát do roka. Obvykle je dospělá samice schopna zabřeznout po dobu tří až šesti dnů v intervalu tří až devíti týdnů, a to od listopadu do dubna, dokud neskončí páření úspěšně nebo nenastane konec sezóny. Svou připravenost oznamuje samcům hlasitým řevem a označením svého území močí se zvláštním zápachem.
Samec zjišťuje stav všech samic žijících na jeho domovském území, a tak se mu obvykle podaří včas přijít a zplodit mláďata. Výjimečně se dostaví jiný samec, aby se pokusil nadvládu místního samce ohrozit. Společnost tygrů je však založena na přednostním právu, a proto místní tygr téměř vždy cizince za svého území vyžene. Boj o samice je spíše výjimkou. Častější jsou boje mezi samicí a nově příchozím samcem.
Pokud samice zabřezne, nemůže u ní další březost nastat dříve, než mláďata dosáhnou věku rok a půl až tři roky, tady stavu, kdy se mohou sama úspěšně bránit.
Nebezpeční tátové
Jedním z mnoha nebezpečí pro tygří mláďata jsou dospělí samci, o kterých se ví, že jsou schopni mláďata zabít jen proto, aby se jejich matka znovu dostala do říje a počala potomky s nimi. Samice s mláďaty proto bývají vůči neznámým samcům dosti nepřátelské.
Hravé páření
Tygří námluvy jsou poměrně hlučné. Zvířata nejprve musí překonat přirozenou nechuť k seznamování a tato fáze je plná bručení a vrčení. Po chvíli samice dovolí samci přiblížit se a páreček se začne otírat a hrát si. Nakonec si samice lehne na břicho a dovolí samci do ní vstoupit. Páření trvá přibližně půl minuty a často se opakuje, padesátkrát i vícekrát za den, někdy i po dobu několika dnů.
Výchova mláďat
Tygrům se v jednom vrhu rodí až šest mláďat, ale běžný počet je tři až čtyři. Mezi matkou a malými tygříky se yvvine silné pouto. Samci se o výchovu mláďat téměř nestarají a veškerá péče je na matce. Po dobu prvních nejméně tří měsíců jsou mláďata závislá na jejich mléku. Během této doby musí matka neustále lovit, aby uživila sama sebe. To je však obtížné, když ji následují hravá mláďata. Během jejích loveckých výprav zůstávají tygříci nebezpečně zranitelní - mohou se stát obětí agresivních a jiných predátorů.
Mláďata se začínají zajímat o masitou potravu již ve věku dvou měsíců. O několik měsíců později je matka začíná cvičit v loveckém umění. Předhazuje jim například již zneškodněnou kořist a mláďata ji zkoušejí usmrtit. Na opravdový lov tygříci poprvé vyrážejí ve věku kolem jednoho roku, ale ještě alespoň jeden rok zůstávají pod dohledem starostlivé mámy. Poté se přirozeně sami rozejdou a nebo je matka zažene v době, kdy se připravuje na další porod.

Žirafy text

4. ledna 2012 v 20:57 | Lucka
Žirafy

Nejvyšší savci s nejdelším krkem na naší planetě. Jejich srdce musí přečerpat až šedesát litrů krve za minutu, aby zásobilo všechny vzdálené části těla. Kresba na těle žirafy je podobná otisku prstu. Nenajdeme dvě žirafy, u nichž by byla totožná. Dnes žirafy přežívají už jen v národních parcích a v rezervacích.

Populární německý zoolog Alfred Brehm (1829 až 1884), který se proslavil monumentálním třináctisvazkovým dílem Život zvířat, spojuje název žirafa s arabským sloven zerafe - milý. Podle něj se žirafy dají snadno ochočit a velmi přilnou ke svému pánu a ošetřovateli. V zoologických zahradách, kde žirafy žijí už téměř dvě století, nejsou s jejich chovem žádné problémy. Daří se jim dobře a v zajetí se i rozmnožují.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Kromě vysokých končetin dává žirafě její výšku také neobyčejně dlouhý, svalnatý krk. Samice dorůstají až do výše 4,3 metru, samci do pěti a půl a někdy až do šesti metrů. Navzdory rekordní délce má krk žirafy stejně jako u jiných savců sedm obratlů. Liší se jen stavbou. Jsou delší (až 40 cm) a spojení mezi nimi je méně pohyblivé. Hmotnost žiraf se pohybuje od 450 kilogramů až do 1900 kilogramů u velkých samců.
Díky své výšce nemá žirafa potravní konkurenci. Až půl metru dlouhým jazykem a pohyblivými pysky, které jsou na vnitřní straně pokryty bradavičnatými výrůstky, spásá listy, výhonky a slabé větve keřů a stromů i ve velkých výškách. Dává přednost akáciím, myrhovníkům a mimózám. Celkově její jídelníček obsahuje přes sto druhů rostlin. Denně zkonzumuje třicet až šedesát kilogramů potravy. Je typickým přežvýkavcem.
Při spásání trávy nebo při pití se musí žirafa doširoka rozkročit, aby dosáhla na hladinu. V ten okamžik je velmi zranitelná. Proto pije velké množství vody naráz a méně často.
Od ostatních přežvýkavců se žirafovití (Giraffidae)odlišili zhruba před pětadvaceti miliony let v miocénu. Ještě v pleistocénu žili i v Eurasii, v současné době jsou už jen v Africe.

KREVNÍ OBĚH
Srdce žirafy pracuje ve vzdálenosti tří metrů od hlavy a tří metrů od paty zvířete. Musí se proto stahovat velmi silně, aby prokrvilo všechna místa v těle. Žirafa se chová tak, jako by o tom věděla. Nesklání prudce hlavu, aby se nepřekrvila, a také vstává pomalu, aby nedošlo k nedokrvení mozku. Navíc když hlavu skloní, zvláštní chlopně a krevní řečiště s pružnými stěnami cév krevní tlak snižují. Srdce žirafy dokáže přečerpat až šedesát litrů krve za minutu. Také složení krve je zvláštní. Krev žirafy obsahuje dvakrát více červených krvinek než krev lidská, takže je schopná přenášet mnohem více kyslíku.

ZPŮSOB ŽIVOTA
Žirafy jsou plaché, prchají před každým i zdánlivým nebezpečím. Při útěku vypadají těžkopádně, rozhazují nohy do stran a běží průměrnou rychlostí necelých dvacet kilometrů v hodině, i když v případě akutního nebezpečí dokážou vyvinout i rychlost podstatně větší.
Nejčilejší jsou po ránu a v podvečer, kdy je horko menší. Spí vstoje a jen velmi krátce. Pokud si přece jen lehnou na zem, zaujímají zcela zvláštní polohu. Dlouhý krk otočí docela dozadu a hlavu opřou o zadní nohu.
Žirafy žijí v menších nesoudržných skupinách. Samci si vedoucí postavení upevňují v potyčkách, při nichž převládají výpady hlavou a přetlačováním krkem. Jen výjimečně použijí kopyta. Poražený není vyhnán ze stáda.
Žirafy se mohou rozmnožovat po celý rok, ale většina mláďat se rodí v období sucha od května do srpna. Vlastnímu páření předchází dlouhé dvoření. Novorozená mládě váží 50 až 70 kilogramů a při porodu dopadne na zem téměř z dvoumetrové výšky. Už za necelou půlhodinu je ale schopno postavit se na nohy a sát mléko. Mláďata rostou velmi rychle, přesto až tři čtvrtiny jich nepřežijí první rok. Stávají se obětí lvů, hyen, levhartů a krokodýlů. V přírodě se žirafy dožívají zhruba pětadvaceti let, v zajetí o deset let více.

PODDRUHY
Existuje devět poddruhů žiraf, které se liší hlavně zbarvením. Například nejseverněji v Africe v Núbii a v západní Etiopii žije žirafa núbijská s bílýma nohama, které se dříve říkalo mramorovaná (Giraffa camelopardalis camelopardalis).
Nejvíce ohrožená je žirafa síťovaná (G. camelopardalis reticulata)z Etiopie, Somálska a severní Keni. Je pro ni typické rezavohnědé zbarvení, které vytváří velké skvrny oddělené úzkými bílými proužky jako sítí.
Žirafa Rotschildova (G. c. rotschildi) žije v Ugandě a tmavé skvrny mají tvar hvězdic.
Z jižních poddruhů je nejznámější žirafa masajská (G. c. tippelskirschi)z Keni, která má na okraji skvrn vroubkování a dorůstá největší výšky. Nejjižněji žije žirafa kapská (G. c. giraffa).

OKAPI
Do čeledi žirafovitých patří kromě žiraf už jen jeden zástupce, téměř bájná okapi. Na rozdíl od jiných ohrožených druhů se vyskytovala na naší planetě zřídka už před tím, než ji objevili běloši. I dnes patří k nejvzácnějším druhům afrického kontinentu. Je to vývojově starý druh, který vymírá přirozenou cestou.
K jejímu objevu v roce 1900 se pojí zajímavá historka. Britský vládní úředník a pozdější guvernér Ugandy Henry Johnston tehdy zachránil život skupině domorodých Pygmejů. Ti mu z vděčnosti darovali zvíře, jaké nikdy žádný běloch neviděl - okapi. Zvíře bylo asi půldruhého metru vysoké, mělo pruhované nohy jako zebra a protažený krk do délky.
Nejprve se předpokládalo, že jde o nějaký neznámý druh osla. Následovaly další teorie, vesměs chybné. V roce 1901 byla okapi vědecky popsána a zařazena k žirafovitým, i když se to zdálo neuvěřitelné. Podle Henryho Johnstona, který ji dostal darem, byla pojmenována Okapia johnstoni.
O životě okapi se toho mnoho neví. V zoologických zahradách je jich málo a způsob života ve volné přírodě není prozkoumaný. Žije v rezervacích v Kongu i v dalších tropických pralesích Konga, v Zairu a zřejmě i v západní Ugandě.

PŘÍRODNÍ REZERVACE OKAPI
Rozkládá se v Kongu v oblasti těžko přístupného tropického deštného pralesa na ploše asi 5000 kilometrů čtverečních. Byla zřízena v padesátých letech minulého století a na Seznam UNESCO zapsána v roce 1996. Spolu s národním parkem Maiko, který je vzdálen pouhých 200 kilometrů, poskytuje útočiště většině dosud žijících okapi. Jejich počet se nedá odhadnout. Někteří zoologové tvrdí, že jich žije dosud asi třicet tisíc, jiní předpokládají, že maximálně pět tisíc.
Kromě okapi žijí v rezervaci i další vzácná zvířata, například prase pralesní, slon, kančil vodní či miniaturní antilopa chocholatka. V rezervaci přebývají i Pygmejové, pro něž představuje možnost žít vlastním primitivním způsobem.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Okapi dosahuje hmotnosti až 250 kilogramů a dorůstá délky málo přes dva metry. Má silný, mírně protažený krk a pruhované nohy s nízkými širokými kopyty. Velké boltce i oči. U mladších zvířat je náznak hřívy. Srst je krátká, přiléhavá, hnědavé barvy, nohy příčně bíle pruhované. Pouze samci mají malé kostěné růžky překryté osrstěnou kůží.
Okapi je vysloveně pralesní zvíře. Zdržuje se v hustém podrostu deštných lesů, chodí po vyšlapaných stezkách a na otevřená prostranství vychází jen zřídka. Je mimořádně plachá.
Podobně jako žirafa se okapi živí listím, pupeny, výhonky a větvičkami stromů, které škube dlouhým svalnatým jazykem. Je mimořádně dlouhý, takže si jím dosáhne až do očí i do uší. Okapi netvoří větší stáda, jsou samotářské, žijí nanejvýš v párech.
Okapi rodí jedno mládě v období dešťů od srpna do října. Březost trvá 420 až 470 dní. Samostatného života jsou malé okapi schopny po půl roce, pohlavně dospívají za rok a půl, ale rostou až do deseti let. V zoologických zahradách se dožívají až 33 let, v přírodě zhruba poloviny.

Děkuju moc za přečtení


Žirafy

4. ledna 2012 v 20:40 | Lucka

Ahoj mam pro vas par obrazky žiraf Děkuji vám za pozornost :-)


Kam dál